PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Úkolem zahřát pódium pro PERIPHERY byla pověřena tuzemská djentová naděje MODERN DAY BABYLON a nutno říct, že se nejednalo vůbec o špatnou volbu. Trojice rozehrála svou verzi instrumentální hudby založené na kombinaci náladotvorného brnkání a drsných riffů vcelku s přehledem a jediné co se jejich vystoupení dalo vytknout, byl fakt, že hlavní osoba a výhradní skladatel, kytarista Tomáš Raclavský místy příliš vyčníval a rytmická sekce působila jako pouhý doprovod pro jeho sólového předvádění. V momentech, kdy však hráli všichni tři naplno, to bylo výborné. Kluci při této slavnostní příležitosti pokřtili i svoje debutové CD a na to, že byli ten večer „jen“ předkapela sklidili celkem velké ovace. Tuším, že na společný koncert s PERIPHERY budou ještě dlouho vzpomínat.
Po krátké pauze nastoupili hlavní hvězdy a hned od prvních taktů se do toho opřeli s velkou razancí. Proti předkapele byli o poznání živelnější a zejména díky třem kytarám měli i mnohem silnější zvuk. Vůbec nepůsobili chladně, jak by se od djent-math kapely dalo očekávat a zejména Misha Mansoor uvolněný a s úsměvem v tváři předváděl svůj mimořádný talent. Osobně mám u PERIPHERY problém s vokálem, který v jistých momentech dosahuje dle mého zbytečných výšek a pasáže, kde Spencer Sotelo řve, považuji za mnohem rozumnější nápad, ale odhlédnu-li od tohoto faktu, musím uznat, že Američané předvedli v Praze nad očekávání dobrou show. Podržel je i zvuk (nejen kytary, ale i basa a bicí zněly velmi dobře) a publikum si tak mohlo naplno užít sóla, riffy i rytmické parády, díky kterým kapela patří mezi hlavní metalové naděje současné doby.
PERIPHERY se aktuálně účastní jako support velkého evropského turné DREAM THEATER a do Prahy jen „odskočili“ na samostatné klubové vystoupení. Vypadali na to, že je to pro ně příjemná změna, neboť působili v pohodě a užívali si vřelého přijetí. I přesto se však kapela loučila překvapivě brzy. Už zhruba po 40 minutách hlásili slavní djenteři poslední kus, který samozřejmě úplně poslední nebyl, neboť došlo ještě na přídavek, ale i tak měli PERIPHERY za necelou hodinku komplet odpracováno. Nevím, jestli to na historicky první koncert v ČR není málo, ale na druhou stranu je třeba vzít v potaz, že hudba PERIPHERY je dost intenzívní a hodinový set je tak vlastně optimální. Navíc mají na svém kontě zatím jen jedno regulérní album, takže ani není moc odkud brát.
Něco málo přes polovinu zaplněný klub byl svědkem kvalitního vystoupení ze strany obou účinkujících a vydařený byl (jako obyčejně v Rock Café) i zvuk. Návštěvnost mohla být možná větší, ale vzhledem k tomu, že obě kapely jsou teprve na začátku své kariéry, a žánr zvaný djent není mainstream, lze považovat něco málo přes 150 lidí za úspěch. Ti co přišli, však určitě neodcházeli zklamaní, a o to jde především.
(foto ilustrační)
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.